Lepší časy? Leda hov..

Nikdy to neskončí. Nikdy snad nezačne ta nová etapa života, která bude konečně stát za to. Dnešní noc patřila mezi další neúspěšné. Další probrečená noc. Vlastně pro někoho to byla noc úspěšná. Pro toho, kdo moje slzy způsobil. Už zase! 

Nejdůležitější je, tvářit se před synem jako, že je všechno v pohodě. Ale jak? Jak zamaskovat ty krvavé oči, ten oteklý obličej z probrečené noci? 

Zase toho je na jednoho člověka až příliš. 

Dovolila jsem prakticky cizímu člověku přiblížit se ke svému synovi. On ho začal brát jako svého otce, kterého tehdy vůbec neměl. Proč? To je v jiném příběhu. 

 Poznali jsme se když malému nebyl ještě ani rok. On sám měl syna, jen o několik let staršího než byl ten můj. Říkala jsem si "super, je to někdo, kdo má pozitivní vztah k dětem" To je dneska přece skoro nemožné a dokonce i nekuřák. To je vzácnost. Když je chlap sám, tak většinou proto, že je to alkoholik nebo někdo závislí na PC hrách či na něčem jiném. Super kombinace taky, když využívá "mamahotel". A že těch je snad čím dál víc. Věřte mi.